První stroj Romayor 512 byl později doplněn o Romayor 314. Následovalo rozšíření tiskové techniky o sítotiskovou produkci na dvou poloautomatech SPB 3, čtyřbarevném a šestibarevném karuselu na potisk textilu a tampónový tisk na dvoubarvovém stroji Wutung pro potisk reklamních předmětů. Dále následoval nažehlovací lis, laminátor A3, digitální stroj Canon Image pressC1+ a další většinou knihařské doplňkové stroje.
Doplňkem činnosti je v současné době výroba a prodej razítek TRODAT, prodej stolních a nástěnných kalendářů s přítiskem, samolepicí etikety různých formátů na archu A4 pro laserové tiskárny, kopírovací stroje a inkoustové tiskárny.
Hlavní předností firmy je disponování s několika různými tiskovými technikami, díky kterým může uspokojit maximální množství požadavků svých zákazníků.
Ofsetový tisk
Ofsetový tisk je vývojově nejdokonalejší způsob tisku spadající pod tisk z plochy. Ofsetový tisk se dělí na klasický vlhčený ofset a suchý ofset. Rozdíl je v přítomnosti, či nepřítomnosti vody u tisku.
Historie ofsetového tisku
Ofset byl vynalezen začátkem 20. století jako reakce na zvýšené požadavky na rychlost tisku. Doposud používaná metoda kamenotisku (litografie) už nestíhala vyrábět dostatečné množství kopií, a tak musela být zefektivněna. První zmínky o ofsetovém tisku se objevují již na konci 19. století a na počátku 20. století se objevují první rotační ofsetové stroje.
V Evropě, konkrétně v Německu, postavil první ofsetový tiskařský stroj němec a americký občan Kašpar Hermann, který si zároveň nechal patentovat princip kotoučového ofsetového stroje.
Od té doby princip ofsetu neprošel výraznými změnami.
Digitální tisk
Digitální tisk je způsob tisku, který umožňuje bez dalšího mezikroku vytvořit tiskovinu přímo z počítače, a to již od jednoho kusu. Digitální tisk v současné době nahrazuje ofsetový tisk zejména pro publikace v malých nákladech. Digitální tisk je ve většině případů prováděn na bázi laserového tisku suchými tonery.
Digitální stroje jsou schopny tisknout podobně a v některých ohledech stejně kvalitně jako ofsetové tiskové stroje. Jediné, co je z hlediska tiskového výstupu od ofsetového tisku odlišuje, je složení barvy a způsob nanášení barvy na papír.
Největšími výhodami digitálního tisku je rychlost nutná ke zpracování zakázky, nízké celkové náklady při tisku malého množství kusů a lepší kontrola před tiskem, lze jednoduše vytisknout kontrolní nátisk, který je tištěn na stejném stroji jako výsledný tisk.
Jedním z hlavních omezení digitálního tisku je tisk na strukturované papíry, který není možný, vyšší cena pro vyšší náklady (od stovek kusů) a také nemožnost tisku v přímých barvách.
Nejběžnější zakázkou digitálního tisku je v malých nákladech například: tisk letáků, plakátů, katalogů a brožur, tisk vizitek a další.
Sítotisk
Sítotisk je metodou průtlačného tisku. Barva tedy není nanášena na tiskovou formu a z té následně otiskována, jako je tomu u ostatních technik, ale je skrz ni protlačována. Sítotisk je jedinou metodou spadající do této kategorie a princip této techniky je zcela unikátní.
Jedná se o metodu vyvinutou v roce 1929 v USA, odkud ji Evropa po válce převzala. Ovšem základní technologie této metody je mnohem starší a vymyšlena byla Číně.
Sítotisk stojí na principu protlačování barvy skrze síto. Síto je tvořeno rámem, na který je napnuta síťovina jako malířské plátno na svůj rám. Materiály používané na síťovinu jsou nejčastěji uhelon, nivold, hedvábí nebo kovová vlákna. Síto je upraveno tak, aby (dle motivu) některá místa byla pro barvu průchozí a jiná ne. Pokud chceme tisknout vícebarevný motiv, musíme mít pro každou barvu vlastní síto s vlastním motivem. Motiv se na síto nanáší nejrůznějšími technikami, nejčastější je však metoda fotomechanická.
Když je připraveno síto s motivem, může začít proces samotného tisku. Nejprve je nanesena barva, která je následně, pomocí těrky, protlačena nezalepenými otvory v sítu na potiskový materiál. Těrka se skládá z pevného (dřevěného, kovového…) držadla a gumového břitu.
Tamponový tisk
Tamponový tisk pracuje na principu tisku z hloubky. To znamená, že tisková forma je reliéfní a tiskové plochy jsou pod úrovní ploch netisknoucích. Zároveň se však jedná o nepřímou metodu tisku. Z toho vyplývá, že tisková forma s potiskovým materiálem vůbec nepřijde do styku. Barva je přenášena pomocí tampónu ze silikonového pryže.